Mizerův pád

Marek Řezanka

Byl jednou lotr, parazit,

jenž myslil, že vše může,

a nemá, na co narazit,

když jiné sedře z kůže.

Ten lotr mířil nahoru,

když postoupil, tak výše.

Ať jiní plují na voru,

ať jiným kručí v břiše.

Byl namočen, v čem dalo se,

znal bandy všeho druhu.

Strašně rád hrál si na bosse,

a z druhého měl sluhu.

Kdyby ho byl znal Fallada,

když tvořil za večera,

pak věděl by, kdo zapadá

do role hochštaplera.

Žil dříve, a tak postava

má jméno pana Krulla,

jenž jako symbol ostává,

kam dojít může nula.

Kam Krull se hrabe na toho,

jenž druhé krutě trestá

s tím, že mu lotři pomohou,

ti ze stejného těsta.

Vždy velice dbal na fráze,

jak svobody si váží.

Zatím se učil zacházet

s každým jen silnou paží.

Moc stoupala mu do hlavy,

jak řeka při povodni.

I krále klidně odstaví,

to říkal si den po dni.

Jednoho dne se odhodlal,

že bude číslo jedna.

Že půjde výš – a hlavně dál,

že pořádek si zjedná.

Tu lekli se ho gauneři,

a rychle pikle kuli.

Na mizeru se zaměří,

a není třeba kulí.

Jinak ho totiž odstřelí:

Na kauzy zapomíná.

Tak skončí lotr protřelý,

tak končí každá špína.

Dokud se šmejdi ochrání,

tak se nic neprovalí.

Až když se v bitce poraní,

zradí je vlastní svaly…

Vít Rakušan mířil vždy vysoko – a nikdy nehleděl na to, po čích zádech se tam vyšplhá. Své o jeho praktikách vědí Piráti, kteří se STANem uzavřeli smlouvu o „nekroužkování“, aby si nakonec STAN za pirátské peníze v parlamentních volbách udělal pořádnou kampaň – a Piráty odsunul takřka všechny do propadliště.  

 Tvrdí se, že s jídlem roste chuť. Vít Rakušan je toho dokladem. Vidí totiž, že mu všechno prochází. Piráti i přes podraz na nich spáchaný drží ústa a krok, neboť jejich hlasy nejsou pro existenci pětikoalice zásadní – a v opozici by byli bez koryt. Takto dobu, kdy po nich pes neštěkne, trochu oddálili.

 Mnohem závažnější ovšem je, jakým způsobem pan Rakušan ustál kauzu Dozimetr. Třebaže se zaplétal do zjevných lží v kauze pana Mlejnka, ačkoli ve výše zmíněné kauze figurovali i pánové Gazdík či Polčák (oba STAN), kteří nedokázali vysvětlit, kdo a proč jim financoval speciálně šifrovaný mobil – a i když sám Rakušan měl takový mobilní telefon k dispozici, zůstal neochvějně ve funkci ministra vnitra, jako by se nic nedělo. Podržel ho premiér Fiala, neboť si nepřeje rozpad své vládní koalice – a tak je ochoten krýt úplně cokoli.

 Vít Rakušan mu oplácí – po rakušanovsku. Vyrukoval s videem, kde nabádá ke „konci kompromisů a taktizování“ – a Fialu líčí de facto jako slabého šéfa s tím, že on by tomu dodal šťávu. Konečně bychom tak měli premiéra s podezřením na přímé vazby na organizovaný zločin (kolem Michala Redla). Premiéra, který šíří mezi lidmi strach a neštítí se znovuzavádět cenzuru, udavačství a kriminalizaci „nesprávných názorů“.

 Otázkou zůstává, co je na jeho ambice řeknou ostatní ambiciózní jedinci v pětikoalici. Pan Rakušan si neuvědomuje, že se vydal na křehký led, na němž nakonec může bruslit zcela sám.

 Pro většinu občanů by to byla výborná zpráva, neboť spolu s jarní oblevou by se mohli dočkat i tolik očekávaného pádu vlády arogance, strachu, diletantismu a klientelismu, která ohrožuje jak svobodu projevu, tak ekonomický rozvoj našeho státu.